Naučná stezka - Gočárův okruh

Naučná stezka - Gočárův okruh je 5 km dlouhá vycházková trasa nabízející nenáročnou pěší turistiku městem i volnou krajinou v kombinaci s možností seznámit se s pozoruhodnými místy a stavbami města Lázně Bohdaneč. Pojmenování okruhu je vedeno snahou připomínat významného architekta Josefa Gočára a zejména výsledky jeho působení ve městě na počátku 20. století. Trasa začíná i končí na náměstí, kde nikdo neprojde bez povšimnutí kolem barokního kostela či renesanční budovy radnice. Mezi nejzajímavější zastavení naučné stezky patří lázeňský pavilon Gočár, vodojem a funkcionalistická vila (vyprojektované J. Gočárem), dále pak sluneční hodiny, Kuttnerova kaplička, Tillerovo sedátko a další.

Zastavení naučné stezky:

1. Radnice

2. Masarykovo náměstí

3. Penzion Škroup

4. Kostel sv. Maří Magdalény

5. Sluneční hodiny

6. Léčebné lázně

7. Lázeňský pavilon Gočár

8. Lázeňský park

9. Kuttnerova kaplička

10. Tillerovo sedátko

11. Gočárův vodojem

12. Alej ke hřbitovům

13. Bohdanečské hřbitovy, Památník obětem světových válek

14. Gočárova vila v Dukelské ulici

 

1. Radnice

Historie bohdanečské radnice sahá do roku 1530. Objekt radnice původně tvořily tři domy. Při velké přestavbě radničních domů po požáru v roce 1772 byla jejich renesanční podoba potlačena prvky barokními (zejména průčelí zakončené atikou, na němž je od roku 1783 umístěn městský znak). U sloupů podloubí stávaly kdysi mučící nástroje – trdlice, kláda a pranýř. Na radničním dvoře bylo vězení, nazývané šupna. Od dob Josefa II. je po levé straně při vstupu do budovy zapuštěn vídeňský loket, míra dlouhá 78 cm. V prvním patře budovy se nachází velká zasedací Langrova síň, kde bylo v 1. polovině 20. století umístěno městské muzeum, a konšelská – dnes obřadní síň. Současnou podobu radnici vtiskla oprava fasády v roce 1999. Radnice je sídlem místní správy, ale konají se tu i nejrůznější akce společenské – výstavy, přednášky, koncerty apod.

2. Masarykovo náměstí

Rozlehlé náměstí ležící v průsečíku dvou významných dopravních tahů je přirozeným centrem města. Právě zde, na křižovatce cest Pardubice–Chlumec nad Cidlinou a Přelouč–Hradec Králové, vznikla ve 14. století osada Bohdaneč. Na náměstí se nachází řada významných objektů – radnice, kostel sv. Maří Magdalény, Gočárův Penzion Škroup, budova školy z roku 1896, dům čp. 112 s původním pernštýnským terakotovým ostěním, barokní dům čp. 46 s empírovým štítem z poloviny 18. stol., fara, lázeňské budovy aj. V letech 2002 až 2004 byla podle návrhu architekta Stanislava Picka provedena komplexní rekonstrukce parteru náměstí. Vedle řešení dopravní situace bylo jejím cílem zvýšit obytnou hodnotu náměstí a jeho působivost. Fontány a bohatá zeleň tak dnes dotvářejí poklidnou atmosféru lázeňského města.

3. Penzion Škroup

Penzion Škroup (původně Veselých) vyprojektoval jeden z nejznámějších architektů 20. století – Josef Gočár. Jeho návrh realizoval v letech 1914 až 1916 pražský stavitel František Zavadil. Penzion nechal postavit tehdejší starosta obce František Veselý, neboť ve městě chyběly pokoje s plným komfortem – tzv. „lepší byty". Od roku 1929 sloužil penzion k ubytování lázeňských hostů, s výjimkou doby 2. světové války, kdy zde bylo zřízeno velitelství německé armády. Po roce 1948 přešel objekt do vlastnictví státních lázní. Od 90. let 20. století patří soukromému vlastníkovi.

4. Kostel sv. Maří Magdalény

Barokní jednoloďový kostel postavil v první třetině 18. století heřmanoměstecký stavitel František Jedlička podle návrhu pražského architekta Tomáše Haffeneckera. Bohatá vnitřní výzdoba je z velké části barokní. K nejhodnotnějším prvkům patří plastiky světců od mistra Rohrbacha. Autorem velkého malovaného oltáře je Josef Kramolín. Kostelní věž zdobil kdysi kromě hodin i malovaný orloj. Uvnitř věže se nachází 5 zvonů. Nejstarší z nich „Poledník“ pochází z roku 1565. Za zmínku jistě stojí, že ve věžní světnici bydlel ještě na počátku 20. století se svými 11 dětmi kostelník František Vondráček. Používal zde i pec, jejíž komín je dosud vidět na střeše věže. V roce 2002 byla zahájena obnova fasády a střechy kostela. Při procházce kolem kostela můžeme spatřit nově zrestaurovanou pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1733 a v rohu náměstí faru.

5. Sluneční hodiny

Sluneční hodiny jsou známé již od antiky a až do dnešních dnů se jedná o velice zajímavý nástroj měření času. Udávají pravý místní čas dle délky a směru stínu, který během dne vrhají ukazatele (např. sloup nebo tyč). Stín se promítá na desku svislou (např. na stěnu domu), vodorovnou nebo i šikmou a na kružnici rozdělené na 360° se posune za každou hodinu vždy o 15°. Zde se jedná o tzv. analematické sluneční hodiny (měří čas pomocí hodinových úhlů) a je to člověk, jehož stín na stupnici zajistí změření správného času. Návod na zjištění času je velice jednoduchý: Na vodorovné desce se přesuňte na značku aktuálního kalendářního měsíce. Stín vržený sluncem ukazuje, kolik je hodin. Je možné si pomoci i zvednutou paží.

6. Léčebné lázně

Na konci 19. století přišel zdejší rodák Jan Veselý s myšlenkou využít blízká ložiska rašeliny k léčebným účelům. V srpnu 1897 zahájil v prostorách bývalého lihovaru první lázeňskou sezónu, během níž navštívilo lázně 70 pacientů. Založení slatinných lázní zaměřených na léčbu pohybového ústrojí podnítilo další rozvoj města a předurčilo jeho současný rekreační charakter. Dnes lázně nabízejí svým klientům, jejichž počet se pohybuje okolo osmi tisíc ročně, více než třicet procedur v rámci léčebných, rekondičních či relaxačních pobytů. Využívány jsou mimo jiné vlastní přírodní léčivé zdroje – rákosovo-ostřicová slatina a alkalická kyselka. Komplex pěti pavilonů propojených krytou kolonádou je zasazen do rozlehlého parku. Návštěvníci lázní zde najdou prakticky vše, co ke svému pobytu potřebují – bazén, fitness, saunu, půjčovnu kol, kavárny, obchůdky, kulturní sál aj.

7. Lázeňský pavilon

Gočár Pavilon Gočár je největší stavbou, kterou pro Bohdaneč vyprojektoval proslulý architekt Josef Gočár. Tento významný počin moderní kubistické architektury realizoval v letech 1910 až 1913 stavitel Josef Novotný z Prahy. Pavilon byl slavnostně otevřen 1. května 1913. V roce 1926 bylo přistavěno druhé patro, čímž došlo k narušení původních kubistických prvků. Tato stavba slouží díky své účelnosti a praktičnosti do dnešních dnů. V přízemí s předsunutou krytou kolonádou jsou umístěna zařízení určená k léčbě rašelinou. V prvním a druhém patře se nacházejí pokoje lázeňských hostů. Pro zpříjemnění okolí pavilonu byl u artéského pramene v roce 1929 vybudován bazén, kterému vévodí socha Venuše od Josefa Jiřikovského.

8. Lázeňský park

Park o rozloze 17 ha byl založen při vzniku lázní podle plánů Josefa Thomayera – vrchního zahradníka města Prahy. Areál parku je rozdělen Rajskou strouhou na dvě části: vnitřní a vnější. Tato strouha v minulosti odvodňovala rybníky Rozkoš a Oplatil. Vnější část končí u božích muk po levé straně silnice na Pardubice a dále přechází v les a do volné krajiny. V parku roste přibližně sto druhů domácích i cizokrajných dřevin, jejichž stáří se pohybuje kolem osmdesáti let. Skladba dřevin vnějšího parku je dnes již méně pestrá; odpovídá složení lesů v okolí (borovice, lípy, javory aj.). Kromě mnoha krásných stromů lze v lázeňském parku pozorovat i hojný počet bylin. Některé se zde rozšířily samovolně, jiné (zejména v okolí pavilonů) byly vysázeny uměle.

9. Kuttnerova kaplička

Původní kaplička Nanebevzetí Panny Marie stála o několik metrů výš než kaplička současná. V roce 1794 ji však rozstříleli vojáci. Tehdejší purkmistr Josef Šinták marně žádal vrchnost o zajištění její opravy. Teprve začátkem 19. století nechal purkmistr Jan František Kuttner na vlastní náklady postavit novou mariánskou kapličku. Na místě původní kapličky postavil v roce 1819 kamenný kříž. Kaplička je typickou ukázkou lidové barokní architektury. Současnou podobu získala po opravě v roce 2000, kterou svépomocí zajistili bohdanečtí občané. Uvnitř je umístěna sádrová replika původní sošky Panenky Marie náhradou za odcizenou památnou sošku Panny Marie Lurdské. Podle pověsti bývala kdysi na kopci nad kapličkou tvrz pánů z Cimburka, kde měl být ukryt poklad. Při hledání pokladu zde prý byly nalezeny pouze hluboké sklepy a v nich staré víno.

10. Tillerovo sedátko

Tuto drobnou stavbu s iniciálou křestního jména paní Marie Tillerové nechal ve čtyřicátých letech 20. století vybudovat pro svou manželku na jejím oblíbeném místě plukovník Karel Tiller. V roce 2001 prošla stavba celkovou rekonstrukcí (financovanou částečně z veřejné sbírky, částečně z rozpočtu města). Dnes je Tillerovo sedátko opět místem pro příjemné posezení v březovém hájku s výhledem na louku i hráz bývalého rybníka Rozkoš.

11. Gočárův vodojem

Železobetonový vodojem byl postaven na kopci nad městem v roce 1910 pražskou firmou Hrůza & Rosenberg podle projektu architekta Josefa Gočára. Vodárenská věž sloužila bohdanečskému vodovodu do roku 1980.

12. Alej ke hřbitovům

Březová alej k bohdanečským hřbitovům byla založena roku 1902. V roce 1957 byla, spolu se dvěma lípami na hřbitově, vyhlášena přírodním objektem na území města. Na podzim roku 1995 přistoupilo město ke komplexní obnově aleje včetně cesty, veřejného osvětlení a kapličky. Pietní ráz aleje zůstal zachován a toto místo je stále oblíbeným vycházkovým cílem místních obyvatel i výletníků. Uprostřed aleje najdeme kapličku sv. Jana Nepomuckého, zvanou Koutníkova. V roce 1829 ji dal postavit kupec a purkmistr Václav Romedius Koutník. Dřevěnou sošku sv. Jana Nepomuckého daroval z vybavení fary farář František Pabíček. Dnes je kaplička prázdná.

13. Bohdanečské hřbitovy

Bohdanečský „starý“ hřbitov je místem posledního odpočinku mnoha významných osobností kulturního a společenského života – např. básníka J.J. Langra, spisovatele K.Šípka, zakladatele lázní J.Veselého nebo dlouholetého starosty města F.Veselého. Jsou zde pohřbeni i rodiče architekta J.Gočára. Významnou architektonickou dominantou v prostoru hřbitovů je hřbitovní kaple sv. Jiří.

Památník obětem světových válek

Za povšimnutí stojí také památník obětem světových válek. Byl zhotoven akademickým sochařem Jaroslavem Černým v roce 2003 z iniciativy Svazu bojovníků za svobodu a Města Lázně Bohdaneč. Motiv otisků rukou, vytesaný v negativním reliéfu do jediného bloku pískovce, symbolizuje „paměť“ dramatického osudu obětí válek.

14. Gočárova vila v Dukelské ulici

Vila čp. 280 byla postavena v roce 1930 Oldřichem Kvapilem z Bohdanče. Pod projektem je opět podepsán architekt Josef Gočár, který zde vytvořil jedinečnou funkcionalistickou stavbu na vrcholu této éry. Vila je dokladem jeho všestranného architektonického talentu s uplatňováním průkopnických prvků. Nese typické znaky funkcionalistické architektury – rovná střecha, průběžné okno, potlačená římsa.